...aneb Jak se konečně rozhodnout?

Rozhodování. Činnost, kterou (více či méně vědomě) provádíme mnohokrát denně. Někdy se týká relativně banálních témat (co si vezmu na sebe, co koupím k večeři, půjdu na poštu dnes či zítra, pojedu do práce tramvají nebo metrem, atp.), někdy výrazně zásadnějších záležitostí (změním či nezměním práci, přestěhuji či nepřestěhuji se z města na venkov, přestanu či nepřestanu pít alkohol, atp.).

Mnohdy se rozhodujeme příliš rychle a bez uvážení možnosti, zda jsme dané slovo ochotni a schopni dodržet. Např. v případě, kdy kamarádce slíbíme, že s ní zajdeme do kina, ale jak se termín setkání blíží, zjistíme, že se nám vlastně nechce, a tak setkání na poslední chvíli rušíme. Stejně tak, když se rozhodneme, že zítra ráno půjdeme běhat, a ono se nám druhý den nechce vstávat, natož někam vyběhnout. Takové rozhodování by mělo být vědomým procesem - vědomě učiněné rozhodnutí nám pak pomáhá v něm vytrvat.

"Dokonavá" a "nedokonavá" rozhodnutí

Každé rozhodnutí přináší své důsledky. Říkám si, že může být praktické rozhodování rozdělit na jednorázová rozhodnutí (něco jednou udělám a ono to přinese změnu - př. podám žádost o rozvod, dám výpověď v práci, prodám auto, atp.) a na rozhodnutí pro opakované konání či nekonání (př. budu 3x týdně běhat po dobu dvou měsíců, přestanu kouřit odteď a napořád). V prvním případě se vlastně rozhodujeme, zda něco uděláme, či neuděláme. V druhém je to o tom, zda něco budeme dělat, nebo nebudeme dělat (tj. zda s něčím začneme či nezačneme, resp. přestaneme či nepřestaneme). Ve všech případech se ovšem bavíme o rozhodování na úrovni vlastního chování - a to je to, co můžeme poměrně snadno ovlivňovat :-)

Prostě se nemůžu pořád rozhodnout...

Každopádně, ať už bychom rozhodovací proces kategorizovali jakkoliv, zajímá nás zejména to, jak si rozhodování usnadnit, resp. jak jej zefektivnit. Dlouhotrvající ambivalence je vyčerpávájící. Úlevu přináší buď rozhodování vzdát a žít v zajetých kolejích, a nebo proces rozhodování ukončit určitým rozhodnutím.

Dnes Vám nabízím jednu z možných technik, která Vám pomůže se podrobněji podívat na jednotlivé varianty Vaší ambivalence. Výhodou této techniky je, že ji můžete používat opakovaně a na různá témata. Každý asi zná metodu plusů a mínusů té které možnosti a jejich kladení na pomyslné misky vah. Níže uvedená technika však tuto známou metodu obohacuje o časové hledisko, které bývá při rozhodování opomíjeno. S technikou jsem se seznámila na kurzu Motivačních rozhovorů, vedených PhDr. Janem Soukupem, PhD.

Jak postupovat?

Vytiskněte si dva pracovní listy (viz. dokument ke stažení níže), nebo si tabulky v nich obsažené přepište papír.

Formulujte, jaké je Vaše stávající chování, u kterého uvažujete o změně (co dělám a chci to změnit - př. zůstávám v nevyhovojícím zaměstnání; nebo: málo sportuji; atp.). Doporučuji chování formulovat kladně (tj. co dělám) a nikoliv záporně (co nedělám). V jedné tabulce se věnujte jednomu chování.

Vyplňte, co Vám dané chování přináší v současné době (př. mám stabilní finanční příjem + napište co nejvíce dalších současných přínosů). Pokračujte vyplněním druhého sloupečku, tj. vypište co nejvíce současných nevýhod Vašeho stávajícího nevyhovujícího chování (př. nerozumím si s kolegy + vypíšeme co nejvíce dalších současných nevýhod/ztrát).

Další dva sloupečky se týkají dlouhodobých důsledků, které nás patrně čekají v budoucnosti, pokud své chování včas nezměníme: nejprve se podíváme na dlouhodobé výhody (např. vydělám si na dovolenou + zapište maximum dalších pozitivních dopadů) a poté na dlouhodobé nevýhody (př. zdravotní důsledky dlouhodobého stresu + vymyslete co nejvíce dalších možných negativních důsledků).

Poté si znovu projděte všechny sloupečky a doplňte, pokud Vás k některým z nich ještě něco napadá.

V další fázi se pustíme do vyplňování druhé tabulky, která se nachází na druhé stránce. Jak vidíte, je stejná - jen se bude lišit v horním řádku. Nyní do něj totiž uvedeme chování, které zvažujeme (př. dám výpověď v zaměstnání) nebo kterého chceme dosáhnout (př. budu běhat 5x týdně). Pamatujme, že méně může být více. Doporučuji tedy volit menší cíle, zejména pokud s něčím začínáme (př. nový návyk si plánujme tak, aby byl dlouhodobě udržitelný). Analogicky k první tabulce vyplňte všechny sloupečky druhé tabulky.

A co pak?

Většinou se stane to, že si během důkladného vyplňování uvědomíme, která varianta je pro nás výhodnější (tj. dám, nebo nedám výpověď?), resp. zda opravdu chceme změnu uskutečnit (př. začít sportovat). Někdy si na základě této podrobné analýzy poupravíme své výsledné chování - zpravidla snížíme své cíle tak, abychom je mohli snáze naplnit a tím dokázali učinit kýženou (i když menší) změnu (př. nebudu běhat 5x týdně, ale jen 3x). Analogicky je možné třeba i poupravit způsob, jakým učiníme rozhodnutí typu neudělat/udělat (př. zkusím ještě jednat se šéfem o možných změnách a pokud změny nebudou možné, tak dám výpověď, a to ještě tento měsíc).

Vaše nová uvědomění Vás tedy dokonce mohou dovést k sepsání toho, co je nyní potřeba udělat - díky tomu si můžete sepsat plán kroků, které Vás budou moci přiblížit cíli. Dobré je také si stanovit, do jakého termínu uděláte (nebo budete dělat) to, pro co jste se rozhodli. Po tomto datu si totiž můžete celý proces vyhodnotit, a to nejen dle kritéria splnil/nesplnil, ale lze se také podívat na to, co z toho všeho se Vám podařilo, na co je ještě potřeba se zaměřit a co je nutné udělat jinak.

Tip na závěr

Někdy jsou oběti našich rozhodnutí příliš velké, výhod se vzdát nechceme, a to nám brání se rozhodnout pro změnu. Někdy nás dokonce ovládá strach - nevěříme si, že změnu dokážeme, i když ji dostatečně chceme. Zkusme si tedy zodpovědět ještě tyto tři následující "bonusové" otázky:

Jak nahradíte ztráty současných pozitiv, které přinese změna?

Jak se odměníte, když učiníte rozhodnutí?

Jak se odměníte, když si dodržíte slovo?

Pokud ve Vás i přes vyplnění formuláře přetrvává nerozhodnost a nepříjemné pocity s ní spojené, ráda bych Vám nabídla možný osvobozující pohled na proces rozhodování: Zkusme se na něj podívat tak, že každé rozhodnutí je správné. Jak je to možné? Protože každé rozhodnutí nám vždy přinese informace a obohatí nás o zkušenost. Zároveň pamatujme, že jsme vždy zodpovědní za důsledky svých činů. V tom spočívá naše svoboda.

Nevíte si rady s vyplňováním či již vyplněným formulářem? Můžeme se nad ním sejít společně. Dalšími podnětnými otázkami Vám můžu pomoci tuto techniku co nejvíce vytěžit.

Další články